Pro kupující získávající alitá hliníková pánev, povlak je často považován za sekundární specifikaci - něco, co se má potvrdit po metodě odlévání a tloušťce stěny. V praxi povlak určuje, jak dlouho zůstane pánev použitelná v komerční kuchyni nebo v domácnosti zákazníka. Pánev s vynikající litou konstrukcí, ale slabým povlakem selže dříve než pánev s průměrným litím a správně naneseným povlakem.
Co povlak dokáže kromě nepřilnavosti
Povlak na alitá hliníková pánevplní dvě funkce a pouze jedna z nich se týká výkonu vaření. Prvním je nepřilnavé uvolňování, které ovlivňuje, jak snadno se jídlo zvedá z povrchu a kolik oleje uživatel potřebuje. Druhá funkce je pro bezpečnost důležitější: povlak je bariérou mezi hliníkovým tělem a potravinou. Holý litý hliník není vhodný pro přímý kontakt s potravinami, zejména při vaření kyselých surovin, jako jsou rajčata, víno nebo ocet. Pokud je povlak poškrábaný až na kov, pánev by měla být vyměněna - ne proto, že by přestala být nepřilnavá, ale protože je narušena bariéra pro styk s potravinami.
Typy povlaků a jejich kompromisy
Na trhu dominují dvě rodiny povlaků. Povlaky na bázi PTFE nabízejí nejsilnější nepřilnavé uvolňování a jsou nejshovívavější, když uživatel vaří s malým množstvím oleje nebo při mírném ohni. Jejich slabinou je odolnost vůči teplu: většina povlaků PTFE začíná degradovat při teplotách nad 260 stupňů a přehříváním vznikají výpary, které jsou škodlivé pro ptáky a dráždivé pro lidi. Keramické povlaky, typicky na bázi oxidu křemičitého, snášejí vyšší teploty a neobsahují PTFE ani PFOA. Jejich uvolňovací výkon je dobrý, když je nový, ale má tendenci klesat rychleji než PTFE při opakovaném použití při vysoké teplotě. Pro alitá hliníková pánevprodávané na trhy s přísnými chemickými předpisy jsou keramické povlaky často bezpečnější volbou pro dodržování předpisů. Pro trhy, kde zvyky vaření upřednostňují smažení s nízkým obsahem oleje, zůstává PTFE odolnější možností.
Kvalita aplikace a co kontrolovat
Výkon povlaku závisí jak na aplikaci, tak na chemii. Třívrstvý nátěrový systém – základní nátěr, střední nátěr a vrchní nátěr – obecně vydrží jednovrstvý nástřik. Kupující hodnotící alitá hliníková pánevdodavatel by se měl zeptat, kolik vrstev nátěru je naneseno a zda je povrch před nátěrem otryskán nebo naleptán. Správně připravený povrch dává povlaku něco na uchopení; hladký, neleptaný povrch vede k časnému loupání. Praktickou zkouškou je křížová kontrola adheze nebo, jednodušeji, miska na vzorky vystavená opakovaným cyklům ohřevu a mytí. Specifikace to zřídka zachycují, a proto hodnocení vzorků před hromadnou objednávkou zůstává nejspolehlivějším krokem v procesu získávání zdrojů.
